Zábavná ekonomie
Asi si říkáte, na jakou střední vlastně chodíme. Zajímá vás to vůbec? No, jestli ano a čtete tenhle blog, tak Vám to dříve nebo později dojde.
Nella:
Po seznamovacím kurzu nám samozřejmě začala škola. Hned první hodinu jsem měla ajinu. Divný že si to pořád ještě pamatuju. :D Byla nás tam jen půlka třídy.. celkem nás bylo přes třicet. Jelikož jsme si mohli dobrovolně vybrat druhý jazyk, tak nás podle toho rozdělovali. Já měla ruštinu a Corra si vybrala němčinu. A díky tomu jsme i měli více předmětů, kde jsme byli oddělený, nejen jazyky. Tak například během střední šlo o předměty jako účetnictví, ITTE a Peky.
Ale teď chci mluvit o našich hodinách ekonomie (tak už vám to došlo?). Tyhle hodiny byly díkybohu společný. Měli jsme pana profesora Burďu. Pohledný asi pětadvacetiletý mládenec :D (časem zjistíte, že takových jako on, jich bylo u nás na škole kupodivu dost a jejich počet převyšoval zbytek profesorů mužského pohlaví). Snažil se nám všechno vysvětlit a naučit, jak nejlíp to šlo. Tím dosáhl, že jsme si z prváku vůbec nic neodnesli. Což všichni zjistíme až v druháku, kdy jsme dostali jiného kantora. Ale o tom později. O hodinách jsme začali probírat základní pojmy, tržní mechanizmus a hlavně vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Při jeho výkladech ho doprovázeli dětsky nakreslení panáčci na tabuli. Bylo to roztomilí :D. Jednou za týden jsme měli dvouhodinovky, ale nebyl to takový děs. A právě, když nám kreslil postavičky, aby nám na nich poukázal, jak funguje trh práce, zazvonilo na přestávku. Odešel s tím, že budeme pokračovat potom. Ve třídě byl celkem hluk a nikoho nezajímalo, že profesor už přišel. Najednou se ozvala rána a celá třída zmlkla. Burďa praštil do tabule a zařval: „Kdo mi smazal panáčky?“ Nevěděli jsme, co na to říct, tak jsme dostali záchvat smíchu. Jedna spolužačka se po chvilce přiznala k hroznému činu, co spáchala. Měla štěstí, že to byl sympaťák. Usmál se a snažil si vzpomenout, jak jeho předešlý výtvor vypadal. Sice to nebylo jako předtím, ale byl se sebou spokojený a pokračoval ve výkladu až do konce hodiny.
Písemka? Nic zvláštního si říkáte co? Je jasné, že když se dobere nějaká kapitola, následuje test. Ale on nám povolil taháky na papír. Cože? Spadnul z višně? Všichni jsme si mysleli, že si z nás dělá prdel. Netvrdím, že by si nikdo z nás žádný tahák nenapsal, ale když je máme dovolený, tak proč ne? Bohužel jsem zrovna v den, kdy se měla psát naše první písemka, nebyla ve škole a věděla jsem, že si jí budu muset dopsat jindy. Bála jsem se, že mi tahák už nepovolí. Aspoň jsem měla výhodu a zjistila jsem si od spolusedící, co přesně tam bylo. Ale tahák jsem si stejně udělala. Takže o další hodinu jsem si musela sednout do první lavice. Podal mi písemku a řekl mi, že když něčemu nebudu rozumět, mám se ho zeptat. Začala jsem psát a v ruce jsem schovávala kus papírku. Najednou ke mně Burďa přišel a dřepnul si tak, že byl ve stejný rovině. „Ten tahák nemusíš schovávat. Já ti ho neseberu.“ řekl. Byla jsem rudá až za ušima. :D :D Hlavně, že jsem pak měla za jedna. :D :D
A jak jsem naznačila, neměli jsme takové znalosti z prvního ročníku, jaký jsme měli mít. Dostali jsme na ekonomii profesorku, která se vrátila z mateřský dovolený. Jmenovala se Vodínská, ale Corra jí začala říkat cukrkandl. To asi proto, že se pořád na nás usmívala. A hned nám o první hodinu řekla, že si napíšeme opakovací test z celého prvního ročníku. Všichni se zděsili. Jak jinak. Zopakovala s námi v rychlosti veškerou látku a další hodinu jsme už psali. Nejsem si jistá, ale myslím si, že lepší známku než čtyřku neměl nikdo. Když se ale na to teď podívám zpětně, měli jsme štěstí. Dokázala nás připravit na maturitu i ty blbce u nás ve třídě.
Jednou jsem se s Corrou radila o písemku. Šlo tehdy o nějaký výpočet, nevím čeho. Celkem složitý. Nebyly jsme si totiž ani jedna jistá, jak má být přesně postup. Několikrát jsme to přeškrtaly, ale nakonec jsme se dobraly ke správnému výsledku (to jsme se dozvěděly, až je opravila). Byly jsme nakonec jediný dvě, který to měly dobře, a proto se na písemkách na nás usmívala dvě sluníčka. Samozřejmě jsme měly obě za jedna :D. Takhle jsme si radily dost často. Hlavně když jsme zjistily, že její písemky na A) B) C) D) si byly protikladem. Takže, když já věděla, že správné odpovědi jsou A) a C) Corra měla jednoznačně doplnit ve své písemce B) a D).
Když jsme probírali bankovnictví, mluvila profesorka o tom, jací tam jsou občas zabedněnci. A jako správná farmářka (o tom jsem se chtěla taky zmínit.. vlastnila se svým manželem farmu) řekla: „To tam rovnou můžou dosadit vhodnější kandidáty. Poplatky bude dělat kůň, za přepážkou bude slepice.“ „Banka zvířat.“ přidal se k ní jeden ze spolužáků. „Orwell.“ ozval se jiný. A pokračovala: „Hele ty se mi nelíbíš, tak tě vyhodím. Hele ty se mnou nechceš spát, tak tě vyhodím. (dostala se až k zákoníku práce)