Seznamovací kurz

01.05.2014 18:00

Konečně po úvodní hodině všichni naskákali do autobusu a HURÁÁ na Mácháč (tohle místo je známe svými obrovskými letními párty.. ale v září tam rozhodně nic takového není).

Corra:

Po příjezdu bylo třeba si najít někoho s kým budu v chatce (nebylo to snadný, bylo třeba najít další tři lidi). Nakonec jsem prostě šla k holce, co u mě byla nejblíž a věděla jsem, že je určitě z mojí třídy a zeptala se jí. Ta už byla domluvená s další (říkejme jim Miranda a Radka), což bylo skvělý a pak se k nám ještě připojila jedna - Julie. Hurá měla jsem všechny spolubydlící. Chatka vypadala celkem v pohodě, i když moje dvě spolubydlící byli toho názoru, že něco tak strašného už dlouho neviděly (To čekaly hotel?). Druhý den ráno se mi to vyjasnilo. Vstávaly už v šest hodin a začaly se malovat, žehlit si vlasy a tak. Byla jsem v šoku :-D. Nebylo mi jasný na koho z lesní populace chtějí dělat dojem (možná chtěly vylákat nějakou lišku, pavouka z pod postele nebo kdo ví). Jestli to dělaly kvůli spolužákům, tak myslím, že se nemusely tak snažit, protože jim to bylo stejně jedno. Třetí spolubydlící ze sebe nehodlala dělat modelku uprostřed lesa. Díky bohu. Program seznamováku byl pestrý, ale nejvíc zásadní byl orientační běh.

Nella:

Než jsme všichni vyšli ze školy, tak jsem se stihla seznámit na chodbě s Markétou, s kterou jsem se začala hned bavit o stavu školních záchodů (kdybyste náhodou nevěděli jak zahájit rozhovor s neznámou osobou). Dohodly jsme se, že si spolu sedneme v buse, takže jsme se rozhodně nenudily. Když jsme dojeli na místo, kolem nebylo nic než jedna větší budova, několik polorozpadlých chatek a prd. Ještě jsme se s Markétou nerozhodly, s kým budeme v chatce, ale s tím moc neotálela a šla se zeptat svých bývalých spolužaček ze základky. Ty souhlasily, a jelikož mě jedinou neznaly, začaly se mě vyptávat na mé osobní věci, jako kdybych byla u výslechu u FBI.

Orientační běh

Náš zástupce třídního učitele Ferda Horní nám nařídil, abychom se rozdělili do pěti skupin, ale ti pitomci z naší třídy to pochopili špatně a udělali skupiny po pěti. Samozřejmě to nevycházelo a já s Markétou a s dalšími dvěma děvčaty jsme zůstaly stranou (jedna z nich byla ta bláznivá holka - Corra). Podívaly jsme se na sebe, pokrčily rameny a čekaly, až na nás přijde řada a zapsaly se u Ferdíka. Konečně jsme se k němu dostaly. Zeptal se nás z jaké jsme třídy a když se to od nás dozvěděl, tak se pěkně nasral. Vůbec nemohl pochopit, že to ostatní nepochopili. Dál to neřešil a poslal nás na začátek stezky. Hned za hlavní budovou už jsme nevěděly, kam máme jít (instrukce byly matoucí). Nakonec jsme na druhé straně silnice uviděly předchozí skupinku z céčka. Připojily jsme se k nim a bloudili společně. Měli ve skupince dva kluky a ty to řešili, tak že běhali jak praštění a tímto stylem zjišťovali tu správnou cestu. Ukázalo se, že před námi šel nějaký vtipálek a strhával fáborky. Okolo šel personál z kuchyně a poradil nám kudy a dokonce nás doprovodil. Nakonec jsme se přece jenom dostali do cíle. A takhle jsme se seznámily.