Od Corry: Dodnes nevím, jestli tomu mám věřit
Moje kamarádka se odstěhovala pryč. Opravdu mi chyběla. Často jsme si volaly a psaly. Ještě, že existuje moderní technika.
Jednou se mě Pamela zeptala: „Nechtěla bys přiject na oslavu mých narozenin?“ S radostí jsem souhlasila a začala s vymýšlením dárku. Pak jsem si vzpomněla na tričko, které se jí líbilo. Trvalo mi několik hodin než jsem našla správnou internetovou stránku. Tak jsem ho objednala. Moje máma už pěnila: „Můžeš mi říct, co děláš pořád na tom počítači? Potřebuji, abys šla nakoupit.“ Cestou jsem se stavila na poště a poslala peníze. Oslava se blížila a dárek stále nikde. Balík přišel přesně v den, kdy jsem odjížděla ke kamarádce. Neměla jsem čas, tak jsme ho jen popadla a běžela na vlak. Přišel mi těžší než bych na tričko očekávala. Říkala jsem si, že se mi to jen zdá.
Dojela jsem do Brna a na zastávce už na mě mávala kamarádka a volala: „Eleno, tady.“ U Pamely doma jsme jí pomohla přichystat ještě několik věcí a už se hrnuli další hosté. Oslava byla parádní. Přišel čas na rozbalování dárků. Pamela vzala jako první ten můj. Trochu jsem se styděla, že jsem neměla čas ho alespoň pořádně zabalit. Začala škubat papír. Vyndala krabičku. Tričko v krabičce? Začínalo mi to být dost divné. Otevřela jí. Pokojem to zašumělo. Proboha. Všichni měli dost nechápající obličeje. Pamela se na mě otočila: „Děkuju ti, ale myslím, že tohle nemělo být asi pro mě.“ Chvíli jsme na sebe koukaly a pak se tomu začaly smát. V balíku totiž nebylo tričko, ale těžítko s fotkou mě a mého bráchy s nápisem babičce. Takže dárek na jiné narozeniny.
Dodnes nevím, jak jsem mohla vzít jiný balík, ale vzhledem k tomu, že máme s mámou stejné jméno, tak tomu začínám rozumět. Máma doma rozbalila tričko a pak se mě zeptala: „Eleno, co jsi dala vlastně Pamele, když tričko zůstalo doma a proč sis proboha brala s sebou těžítko pro babičku?“